Sovětská loď SSV-33 Ural byla vytvořena jako derivát trupu křižníků třídy Kirov s jaderným pohonem. Kýl Uralu byl položen 25. června 1981 v Leningradu a loď zařazena do sovětského námořnictva v roce 1989. S délkou 265 metrů a výtlakem 36 500 tun byla o 15 metrů delší a měla o 10 000 tun větší výtlak než originální křižníky třídy Kirov. Disponovala i rozdílným jaderným reaktorem.
Plovoucí výpočetní centrum
Ural nebyl určen pro přímý námořní boj, a proto byla jeho výzbroj skromná a spíše obranného charakteru. Ural byl osazen pouze dvěma 76milimetrovými kanóny AK-176, čtyřmi 30milimetrovými automatickými kanóny pro obranu zblízka AK-630 a čtyřmi výmetnicemi raket Igla, schopnými odpálit 16 střel 9M-313. Co však SSV-33 chybělo ve výzbroji, to vynahrazovala radarovým a komunikačním vybavením.
Rádiový průzkumný systém lodi Coral pracoval s dvěma typy počítačů, Elbrus a několik ES-1046, což byly sovětské klony mainframů IBM System/360 a System/370.
Nic jí nemělo uniknout
Střely, zejména střely dlouhého doletu, jsou často testovány nad oceánem kvůli svým trajektoriím a také z bezpečnostních důvodů. Aby bylo možné tyto trajektorie sledovat, námořnictva mají často účelově postavené sledovací nebo průzkumné lodě, které jsou vybaveny řadou radarových systémů, schopných sledovat střely nad širým oceánem.
Kromě sledování sovětských raket byl SSV-33 Ural navržen primárně pro špionáž amerických raket a shromažďování informací o trajektoriích, které by mohly být použity k výpočtu schopností raket. Sovětský svaz měl konkrétně zájem o získávání relevantních informací o raketách v Pacifiku, kde Spojené státy provedly řadu zkušebních odpalů raket a kde se nenacházely žádné sovětské vojenské základny ani zařízení schopné tyto střely sledovat a studovat.
Konec SSSR znamenal i konec obřího špióna
Stejně jako jiné ambiciózní projekty z dob sovětské éry, ani SSV-33 Ural nikdy nemohl sloužit tak, jak bylo zamýšleno. SSV-33 byla přidělena k Tichomořské flotile, která ale nedisponovala dostatečně velkým molem, takže plavidlo muselo kotvit a její stroje neustále běžely, aby podporovaly lodní systémy. Komplikovaná zařízení lodi měla často technické problémy, stejně tak docházelo k problémům s výpočetní technikou.
Rozpad Sovětského svazu měl za následek nedostatek peněz, a když na lodi došlo v roce 1990 k požáru, chyběly finance na její opravy. Loď byla v čím dál tím více havarijním stavu. Okolo roku 2000 byla prodána do šrotu, likvidace lodi byla dokončena během roku 2018.
Zdroj: The National Interest, Fandom
Autor/Licence fotografie: United States Department of Defense, Public Domain